Lov ryb s boloňkou
Boloňský prut, zkráceně boloňka – boloňézka, je, jak napovídá název, prut, který k nám přišel ze země, kde má lov ryb na plavanou dlouhou a bohatou tradici, z Itálie a města Bologne. Nebudeme pátrat po původu vzniku tohoto prutu. Budeme se věnovat jeho použití v našich podmínkách.
Kdy můžeme použít boloňku při lovu v českých vodách?
Především při lovu na řece. Kdykoliv potřebujeme lovit na řece, kde je velká hloubka a silný proud, je nutné splávek opravdu vodit a mít pod kontrolou. Potom nastává ta pravá chvíle pro použití boloňky. Je to prut stavěný na vedení splávku na velké řece. Právě její délka nám umožňuje lovit s pevným splávkem v místech, kde by to pomocí jiných prutů nebylo možné bez použití klouzavého splávku. O rozdílu v kvalitě vedení splávku na prutu o délce 6 metrů oproti například odhozovému prutu o délce 4,2 metru není pochyb. Boloňku je možné samozřejmě použít i pro lov na vodách stojatých, a poměrně často je tento způsob používán právě pro výhodu lovu s pevným citlivě vyváženým splávkem na velké hloubce. Zvláště pokud očekáváme úlovek větší ryby, kdy by lov s klasickým bičem nebyl zárukou jistého zdolání ryby, je boloňka vybavená navijákem mnohem lepší volbou.
Jak poznáme, že se jedná o boloňku?
Běžný prut, označovaný jako boloňka, je teleskopický prut dlouhý od 5 do 10 metrů, vybavený očky a držákem navijáku. Protože je potřeba ušetřit hmotnost, je držák navijáku velmi jednoduchý, dříve se dokonce používaly místo držáků jen dva hliníkové kónické kroužky, pomocí kterých se naviják upevnil. Výhodou bylo, že změnou polohy navijáku bylo možné celou sestavu prutu a navijáku vyvážit. Delší boloňku jsem neviděl, ale to neznamená, že nemůže existovat. V České republice se běžně nabízejí a prodávají boloňky o délce 5, 6, 7, 8, 9 a 10 metrů. Z těch opravdu kvalitních na našem trhu si dovolím jmenovat boloňky od firem Tubertini, Milo, Colmic, Maver, Trabucco. Mimo špičkové modely se na trhu najde i řada levnějších prutů. Pro začátečníka je dle mého názoru opravdu dobrou volbou boloňka v délce 6 metrů, která disponuje hmotností od 280 do 320 gramů, přitom rychlou akcí a dostatečnou silovou rezervou pro zdolávání velkých ryb při ceně kolem 3000 korun.
Ovšem ne každý teleskopický prut dlouhý 5 metrů je boloňka. Boloňky se vyznačují kromě své délky také nízkou hmotností, protože lovit několik hodin a držet v ruce těžký a nevyvážený prut, je velká zátěž na loketní klub a svaly pravé ruky. Proto je hmotnost důležitým parametrem. Opravdu kvalitní boloňka v délce 7 metrů se svojí hmotností bude pohybovat kolem 300 gramů, při délce 6 metrů kolem 200 gramů. Ale jedná se o pruty patřící do nejdražší kategorie. Střední kategorie se v délce 7 metrů pohybuje kolem 400 gramů a v délce 6 metrů kolem 300 gramů. Hmotnost zmiňuji právě u těchto dvou délek prutů, protože patří k nejpoužívanějším. Jen pro zajímavost, měl jsem možnost si vyzkoušet boloňku od firmy Shimano značky Speed Master v délce 8 metrů. Krásný rychlý prut, ale přes velice kvalitní materiál, vynikající dílenské zpracování a řadu vychytávek jsem velmi rychle cítil, že moje pravačka by potřebovala posilovnu, abych s tímto prutem dokázal lovit několik hodin. Ta velká délka prutu znamená velkou hmotnost a hlavně ji nelze nějak rozumně vyvážit, takže zatížení ruky je enormní.
Dalším důležitým parametrem, který oceníte především při dešti, je počet oček na prutu, protože očka vedou vlasec a nedovolí mu lepení na blank prutu. Lepení je problém právě při vlhkém počasí a často zcela znemožní (nebo velmi zkomplikuje) nahazování, zvlášť když použijete lehčí sestavu. Proto výrobci osazují na pruty (mimo pevných oček, umístěných na konci dílu) i očka posuvná. Jedno až dvě na každý z horních dílů boloňky. Nejvíce oček jsem napočítal právě na zmiňovaném prutu firmy Shimano, bylo jich 19. Posuvnými očky byly totiž osazeny i spodní díly boloňky. Výsledkem bylo naprosto přesné vedení vlasce v linii prutu a maximální omezení jeho lepení na blank prutu. Pokud mohu doporučit, vyvarujte se prutů, které mají očka pouze na konci dílu. Je víc než pravděpodobné, že při prvním lovu v dešti nebo mlze svoji volbu proklejete a hořce budete litovat ušetřených stokorun.
Shrňme si tedy podle čeho vybírat boloňku. Délku doporučuji volit 6 nebo 7 metrů (pro dospělého rybáře), u žen a dětí 5 nebo 6 metrů, podle vzrůstu. Hmotnost by neměla překročit hranici 400 gramů u sedmimetrového prutu. Počet oček by se měl pohybovat dle délky prutu mezi třinácti až patnácti. Kvalitní prut má samozřejmě kryt oček a obal. Doporučuji vám se před nákupem poradit s někým, kdo boloňku vlastní, ještě lepší je si lov přímo odzkoušet v reálu. Protože hodina lovu s boloňkou vám řekne víc, než všechny prospekty na prodejně.
Jaký naviják si máte k boloňce pořídit?
Lehký, rychlý a dostatečně velký. Proč lehký je zřejmé, prut budeme celou dobu držet v ruce a každá desítka gramů se po čase projeví v únavě ruky. Dneska si můžeme vybrat mezi navijáky s tělem z kompozitů (plastů) nebo s tělem z kovu. Kovové bývají těžší, dražší, ale kvalitnější a trvanlivější. Protože při lovu na plavanou se nepředpokládá vysoké zatížení navijáku, je možno zvolit vhodný kompromis. Já osobně používám navijáky firmy Shimano, značky Exage ve velikosti 3000.
Tělo je kompozitové a jeho hmotnost je naprosto vyhovující. Rychlým navijákem mám na mysli naviják s převodovým poměrem 6:1 a víc. Běžné navijáky mají převodový poměr 5,2:1 nebo velmi podobnou hodnotu. Samozřejmě je možné použít na boloňku i takový naviják, rozdíl v rychlosti není nijak zásadní. Ale závodníci dávají přednost vyšší převodům. Na rychlost se váže velikost. Tak jak se střídá móda, tak se střídají trendy v používání velikostí navijáků. Jednou jsou v módě větší, jindy malé a ještě menší. Po zkušenostech, které jsem udělal, nepoužívám naviják menší než velikost 30 či 3000 (podle výrobce), protože navijáček velikosti 1000 s rychlým převodem nenavine na jedno otočení kličky víc vlasce, než naviják velikosti 2000 s pomalým převodem. Jako ideální se mi jeví velikost 3000, což je velikost používaná u firmy Shimano pro speciální matchové navijáky. Důležité také je, aby se na naviják vešel dostatek vhodného vlasce. Protože boloňkou lovíme ve vzdálenosti, na kterou vidíme anténku splávku, vyhovuje každý naviják, na který vejde alespoň 150 metrů kmenového vlasce přiměřeného průměru.
Jaký vlasec je vhodný pro použití na boloňce?
Požadavky na kmenový vlasec při lovu boloňkou jsou v podstatě tři. Především pevnost. Pevnost je důležitá abychom mohli použít vlasce malého průměru, většinou od 0,14 do 0,16 mm. Samozřejmě že pokud půjdeme s boloňkou odpovídající pevnosti na velké ryby, můžeme použít i kmenové vlasce většího průměru. Nikde totiž není psáno, že s boloňkou musíme lovit pouze bílou rybu. Existují boloňky umožňující lov velkých kaprů a dravců, zejména štik, se splávkem a živou rybkou. Taková boloňka musí snést zatížení až kolem 100 gramů a tedy musíme použít i odpovídající vlasec. Pro naše závodní účely a lov bílé ryby budou ale stačit průměry, které jsem uvedl výše. Druhou potřebnou vlastností je nízká tvarová paměť vlasce, protože když se vám po nahození vytvoří na hladině spirála vlasce, hodně špatně se srovnává a udržuje kontakt se splávkem. Tomuto kroucení vlasce nahrávají cívky navijáků malých velikostí. Naviják velikosti 1000 vypadá na boloňce jako roztomilá hračka, ale raději použijte větší. Na cívce navijáku velikosti 3000 se nebude vlasec tolik deformovat. Další vlastnost, kterou by měl mít vlasec pro lov boloňkou, je schopnost plavat. Některé firmy vyrábějí i speciální vlasce pro lov boloňkou, které plavou, já používám běžné vlasce. Vyhýbám se vlascům označeným sinking, tedy potápivé, které jsou výborné pro lov odhozovou udicí s anglickými splávky, ale u boloňky by mohly způsobovat problémy, protože potopený vlasec se špatně kontroluje a ztěžuje vedení splávku. Nejčastěji používám vlasce firmy TUBERTINI Dynato Neutral, který je prezentován právě jako speciální vlasec pro boloňku, a pozadu nezůstává ani COLMIC K15, který je velmi pevný a má minimální tvarovou paměť.
Samostatnou kapitolou jsou vlasce na návazce. Protože návazce jsou důležitou součástí udice, věnuji výběru používaných vlasců velkou pozornost. Používám průměry od 0,06 do 0,128, podle druhu lovených ryb a aktivity ryb. Používám návazcové vlasce MILO a Tubertini. Nejvíce TORAY, dále Krepton Ghost, nebo Erre. Návazce si připravuji předem do klasických plastových skládacích zásobníků, nejčastěji používám délku návazců 25 cm, ale připraveny mám i návazce 35 a 50 cm dlouhé. Návazce zakončuji smyčkou, kterou vážu pomocí přípravku od firmy Stonfo, díky němu mám všechny smyčky stejně dlouhé a daří se mi držet i přibližně stejnou délku návazců. Ale nepovažuji to za nijak důležité. Při lovu s boloňkou centimetrový rozdíl v délce návazců většinou vůbec nehraje roli. Při lovu na větší vzdálenosti, kdy je potřeba zasekávat razantněji, aby se eliminoval ideálně neuložený vlasec, nepoužívám slabší návazce než 0,08, protože u slabších dochází často k utržení ryby při záseku.
Když hovoříme o návazcích, nabízí se rovnou pokračovat o háčcích, které jsou součástí návazce.
Jaké použít pro lov boloňkou háčky?
Háčky jsou titěrné věcičky, často se beznadějně ztrácející v nešikovných prstech, ale velmi často na nich záleží, zda budeme úspěšní, nebo odejdeme jako poražení. Používejte takové háčky, kterým věříte a které jsou tvarem a velikostí přizpůsobené velikosti a druhu nástrahy a loveným rybám. Nechci tu jmenovat některé háčky jako nejlepší. Vím ze zkušenosti, že výběr tvaru a velikosti háčku je často jen otázkou zvyku a důvěry. Já používám háčky firmy Tubertini a COLMIC. Od Tubertini nejvíc typ 2, od Colmic používám nejčastěji N500, B957 a pouze na závodech zaměřených na kapry, například na Velké ceně Hané, používám i NK 800. Velikosti háčků používám od 20 do 8. Pro lov na patentky potom háčky Suehiro velikosti 18 a 20. Háčky nakupuji na začátku sezóny a ve velkém. V průběhu doplňuji jen, pokud některý druh dochází. Uchovávám je v magnetické krabičce, kde se háčky nepřesypávají a netupí se. Pokud mám velkou zásobu, ponechávám háčky v originálních obalech, kde jsou také optimálně chráněny. K vodě s sebou háčky nenosím vůbec, spíš jeden až dva plné zásobníky s návazci. Pokud experimentuji s délkou návazce a chci použít návazec delší, prostě uříznu háček z krátkého návazce a na místě navážu návazec požadované délky. Ještě bych se krátce zastavil u vázání háčků. Nepoužívám háčky s očkem, pouze a výhradně háčky s lopatkou. Háčky do velikosti 20 ještě zvládám uvázat v prstech, ovšem pouze při kvalitním světle. Používám uzel, který mi umožňuje umístit i na malý háček vedle sebe i deset ovinů vlasce. U každého navázaného háčku hned vyzkouším pevnost uzlu. Menší háčky, nebo v případě, že nejsou ideální světelné podmínky, vážu pomocí vazače značky Stonfo. Bez problémů navážu i nejmenší háčky určené k lovu na patentky z tenoučkého drátku.
Od háčků a návazců se posuneme po udici výš směrem k prutu. Návazce upevňuji na kmenový vlasec dvěma způsoby. Buď systémem smyčka – smyčka, nebo na kmenový vlasec uvážu lehounký obratlík pro plavanou a do jeho spodního očka provlečením upevním návazec. Zkoušel jsem používat i speciální spojky z drátu, které se překrývají silikonovou trubičkou. Ukázalo se, že v chladném počasí se s nimi velmi špatně manipuluje a klasická smyčka je lepší a na výměnu návazce rychlejší. A dostáváme se k další důležité součásti sestavy. Zátěžím neboli olůvkům.
Jaké zátěže jsou vhodné pro lov boloňkou?
Obecně řečeno jakékoliv, pomocí kterých zatížíme sestavu požadovaným způsobem a vyvážíme správně splávek. Při lovu na tekoucích vodách se používají větší olůvka, navlečená na vlasci, v požadovaném místě blokovaná pomocí broků, upevněných na vlasec zamáčknutím. Abychom zabránili posouvání, dáváme tři a více broků těsně pod sebe. Těm větší zátěžím se říká olivky nebo torpily, zřejmě podle tvaru, který připomíná tuto pochoutku jižních národů. Dneska se používají zátěže nejrůznějších tvarů, od kulatých, přes baculaté až po dlouhé a štíhlé kapky. Tvar nehraje roli, důležitá je velká hmotnost soustředěná v jednom bodě udice, která zajistí, že udice rychle propadne sloupcem vody a dopraví co nejrychleji nástrahu tam, kde ji chceme mít, na zakrmené místo do těsné blízkosti ryb. Každý velký výrobce potřeb pro plavanou má vlastní tvar a provedení. Torpily od firmy Exner se například prodávají navlečené na silikonové trubičce. Tu stříháme tak, aby na každé straně přesahovala o cca 1 mm délku olůvka. Měkká silikonová trubička potom na vlasci chrání torpilu proti deformacím, ke kterým dochází, pokud při nahazování naráží torpila na broky, které ji blokují proti posunu. Deformace může způsobit až skřípnutí vlasce a narušení jeho pevnosti. Jiný typ torpil má v těle závaží zalitou ocelovou strunu, tyto zátěže se na vlasec připevňují pomocí dvou silikonových trubiček navlečených na vlasci podobně, jako se připevňuje splávek. Tento způsob nám umožňuje měnit torpilu během lovu nebo přípravy, protože není navlečena na vlasci. Pokud máme torpily, které nejsou navlečeny na silikonové trubičky, můžeme nad torpilu a pod ni na vlasec navléct asi tři milimetry dlouhé kousky silikonové trubičky, které budou torpilu chránit proti deformaci. Je také možné použít i originální gumové olivky firmy Cralusso (olive rubber stopper), které se prodávají ve třech velikostech. Hmotnost torpily volíme vždy menší než je nosnost splávku, abychom mohli použít dostatečný počet broků pro fixaci zátěže na vlasci a případně ještě další broky pro přesné doladění sestavy a samozřejmě záběrový brok.
Někteří kolegové, zejména při použití menších splávků používají místo posuvných torpil pevné zátěže, známé jako Styl lead, mezi závodníky nazývané stylky. Jedná se vlastně o broky, jen nemají tvar kuličky se zářezem pro upevnění na vlasec, ale tvar válečku o délce až jeden centimetr a průměru až čtyři milimetry, která mají hmotnost od půl do tří gramů. Ty se na vlasec připevňují namáčknutím jako klasické broky. Je však postupovat velmi opatrně, aby nedošlo k poškození vlasce. Je jasné, že stylky není třeba blokovat proti posunu.
Při použití boloňky na stojatých vodách se při lovu na velkých hloubkách a ve velkých vzdálenostech používají udice sestavené podobně jako na řeku, tedy těžká zátěž doplněná broky. Ovšem při použití boloňky na malých hloubkách, tedy do dvou metrů, se používají lehké sestavy vyvážené sadou rozmístěných broků, podobně jako při lovu na bič. Z nejznámějších používaných zátěží jsou to zátěže Ballabeni, MILO, Colmic, Dinsmores a další. V poslední době se omezuje používání toxického olova a tak firmy přicházejí se zátěžemi opatřenými ochrannými vrstvami nebo vyrobenými z nezávadných materiálů.
Protože se jedná o plavanou, dostáváme se konečně k tomu nejhlavnějšímu, k splávku. Ten zajišťuje nadnášení sestavy, signalizaci záběru a svojí hmotností i možnost dalekého nahození. Je bezesporu velmi důležitou součástí naší udice.
Jaké splávky použít pro lov boloňkou?
Pro lov na tekoucích vodách používáme splávky s nosností od 2 gramů, horní hranici nelze stanovit, ale používají se splávky o nosností 15 a i více gramů. Pro již dříve zmíněný lov dravců mají splávky nosnost 30 ale taky až 60 gramů. Nosnost splávku vybíráme podle toho jaký je v místě lovu proud a hloubka a také podle toho, jak daleko budeme chtít, nebo muset, nahazovat, protože například se splávkem s nosností 3 gramy do půlky Bečvy v Přerově nenahodíte. Výběr splávku tedy bude vždy kompromisem mezi dostatečnost nosností pro daleké náhozy a současně největší možnou citlivostí sestavy, aby dobře signalizovala záběry ryb. Vždy je lepší použít těžší splávek, byť i méně citlivý, se kterým bezpečně dohodíme za zakrmené místo a můžeme udici stáhnout na potřebnou vzdálenost, než použít lehký splávek, báječně citlivý, se kterým nenahodíme dostatečně daleko. Je až překvapivé, jak i běžně velká ouklej dokáže bleskově potopit splávek o nosnosti 10 gramů. Je tedy zřejmé, že pokud chceme lovit ve vzdálenosti 20 metrů, v hloubce 3 metry a v mírném proudu, stačí použít splávek kolem 4 gramů a budeme bez problémů lovit, pokud však chceme lovit 40 metrů od břehu, v silném proudu a velké hloubce, potom bude na místě použití splávku o nosnosti 12 a více gramů. Neexistuje žádné exaktní pravidlo pro výběr, je potřeba získat zkušenosti a zkoušet. Kromě nosnosti je další diskutovanou vlastností splávků tvar těla splávku. Někdo přísahá na kulaté splávky, jiný na tvar podobný vajíčku, jiný na podlouhlý válcovitý. Moje zkušenost získaná při lovu na Svitavě ve všech ročních obdobích, včetně zimy je, že nezáleží až tak na tvaru splávku, na jeho barvě či nosnosti, vždy nejvíc záleží na vyladěnosti celé sestavy a hlavně citlivém vyvážení splávku. V loňské zimě jsem v rámci tréninku využíval každou volnou chvíli k tomu, abych s boloňkou zašel ke své oblíbené řece. I ve dnech, kdy mrzlo, a na hladině se tvořila před očima mrznoucí tříšť, jsem dosahoval úlovků plotic a podouství. A to jsem používal zdánlivě nesmyslně velký splávek, kuláček s nosností 4 gramy, vyvážený na maximální citlivost. V době, kdy ostatní kolegové na splávky 0,8 gramu jen těžko dosahovali záběru, natož zdolané ryby jsem lovil desítky ryb. Klíčová nebyla podle mne nosnost splávku, ani použité krmení, ale celková sladěnost sestavy udice. Udice s takto „velkým“ splávkem umožňovala nabídnout rybám nástrahu v místě, kde ji chtěly, a způsobem, který chtěly. U každého splávku je důležitá i viditelnost, abychom mohli identifikovat záběr a provést zásek. Viditelnost splávku zajišťuje anténka splávku. Všichni víme, že za určitých povětrnostních podmínek se stávají běžně používané barvy antének prakticky neviditelné. Proto je důležité mít k dispozici odlišnou barvu anténky, v případě, že splávek umožňuje výměnu anténky, nebo alespoň černou fixu, se kterou můžeme anténku obarvit během pár sekund. Někdy stačí udělat na červené anténce černý pruh a záběry, které byla nečitelné, se najednou ukazují naprosto zřetelně. Nebojte se experimentovat. S viditelností souvisí i tloušťka anténky a velikost části, která je nad hladinou. Já osobně používám tlusté anténky, důvod je prozaický, špatně vidím, a abych viděl anténku splávku v polovině toku řeky jako je Bečva nebo Morava, musí to být pořádný macek, žádná podvyživená anténka silná milimetr. Pokud vidíte dobře, klidně používejte takové anténky, jaké vám vyhovují.
Další věc, které je potřeba věnovat u splávků, které nahazujeme do velké dálky, pozornost, je jejich kvalitní upevnění na vlasec. Je velmi nepříjemné, když se vám během nahazování nebo záseku či zdolávání mění změřená a nastavená hloubka. U těžších splávků používám nejméně tři kousky silikonové hadičky dlouhé 5 milimetrů a rukou vyzkouším, že splávek se sám určitě neposune. A ještě jedna věc je u splávků důležitá, správné skladování. Není nic horšího u splávků vyrobených z balzy, než že je silou zmáčknete do krabičky mezi ostatní splávky. Měkká balza zapruží, ale nezapruží lakování splávku. V laku vzniknou trhliny. Těmi se do těla splávku dostane vody, tělo splávku naboptná. Jednak se tím změní nosnost splávku, tedy sníží, a splávek se začne potápět a je třeba ubrat zátěž, jednak dojde k dalšímu popraskání lakové ochrany splávku. Takový splávek je potřeba nechat pomalu vyschnout při pokojové teplotě a znovu pečlivě přelakovat. A potom uložit do krabičky tak, aby se splávky nemačkaly. U nových splávků vyrobených z plastů (Cralusso) toto nebezpečí nehrozí. Někdy dojde k poškození splávku i při transportu přímo na udici. Ochranu splávku a celé sestavy řeším tak, že po složení boloňky namotám celou sestavu až po splávek na dostatečně velkou kostřičku, která splávek svými bočnicemi ochrání. Vidět je to na fotografii boloňky v prvním díle.
Probrali jsme základní části udice a sestavy a nyní si něco povíme o sestavení udice, jejím seřízení a vlastním lovu.
Že je na prut potřeba upevnit naviják je jasné všem. V současnosti používané držáky jsou univerzální a není problém do nich uchytit libovolný naviják. Jen upozorním na skutečně pevné uchycení, aby vám naviják během lovu „netancoval“. Prut rozděláváme od špičky, očka pečlivě rovnáme do jedné přímky, jednotlivé díly dostatečně vysunujeme, aby se nám prut během lovu samovolně nesložil. Posuvná očka na dílech pečlivě upevníme, aby se neposouvala. Pokud potřebujete pootočit některým dílem, abychom dosáhli srovnání oček do přímky, nikdy nedržte díl prutu za očko, velmi snadno se deformuje, v horším případě i ulomí. Když máme sestavený prut, protáhneme vlasec očky. Pečlivě zkontrolujeme, že jsme žádné očko nevynechali, při lovu by to mohlo působit nemalé potíže a vlasec by se mohl zachytávat za vynechané očko a také by se mohl lepit na blank prutu. Jakmile je protažený vlasec, odložíme prut do stojánku. Nikdy ne na zem, zákony schválnosti jsou neúprosné a dříve nebo později vám na prut na zemi šlápne někdo procházející, nebo v horším případě vy sami. Takže prut je odložen ve stojánku, špičkou k obloze, a my se můžeme věnovat vlastní sestavě.
Na vlasec navlékneme splávek. Podle typu splávku buď navlečeme tělíčko na vlasec, nebo vlasec provlečeme očkem na těle splávku. Poté navlečeme tři kousky silikonové bužírky vhodného průměru, pomocí kterých upevníme vlasec ke dříku splávku. Používám dva kratší kousky a jeden delší. Vždy zkontroluji, že se splávek dá posunovat, ale že to nejde snadno a rozhodně se splávek nebude posunovat sám při náhozu nebo záseku. To by bylo ale velmi nepříjemné a mohlo by to způsobit nemalé problémy při lovu. Nyní uvážeme na kmenový vlasec obratlík a do něj asi jeden a půl metru dlouhý kus vlasce 0,20 mm. Vybereme vhodnou torpilu. Protože označení nosnosti na splávcích je orientační a u některých značek splávků je údaj značně nadsazen, je zde potřeba trošku experimentovat. Volím torpilu o jeden gram lehčí než je udávaná nosnost splávku. Pokud použiji torpilu bez bužírky, nezapomenu dát nad a pod ni kousek silikonové bužírky, dlouhý asi 3 milimetry. Poté zajistím torpilu jedním bročkem a vyzkouším ve vodě, jak se chová splávek. Ten by měl být nedovážený. Pokud je splávek převážený (potápí se) nebo skoro přesně vyvážený (přidání dalších broků by jej potopilo), vyměním torpilu za lehčí. Znovu ověřím ve vodě. Pokud je nedovážení v pořádku, přidám další broky. Pod torpilu nejméně tři, aby spolehlivě zabránily posouvání torpily směrem k háčku, nad torpilu jeden. Pak opět vyzkouším, jak je splávek vyvážený a v případě potřeby přidám další broky, až je splávek vyvážený právě tak akorát. Někteří autoři doporučují splávek nechat mírně nedovážený, protože v případě, že se při lovu zachytává návazec s háčkem o dno, nedochází ihned k potápění splávku, ale splávek svým vztlakem dokáže tato malá uváznutí uvolnit. Proto se také na boloňce používají splávky s nosnými anténkami. Jakmile máme splávek vyvážen, můžeme na konec kmenového vlasce uvázat obratlík, do které upevníme návazec. A máme sestaveno.
To, co jsem výše popsal, platí pro sestavování udice na řece. Pokud chceme použít boloňku pro lov na stojaté vodě, můžeme použít štíhlejší a lehčí splávek a také jej můžeme vyvážit způsobem obvyklým u udic pro stojaté vody. K malé torpile, která je menší, než na říční lov, můžeme použít rozdělenou zátěž tvořenou větším počtem broků. I tady platí, že splávek musí být dokonale vyvážený a protože nehrozí žádné plavání a zadrhávání sestavy, je možné vyvážit splávek na maximální citlivost. Z anténky necháváme vynořený jen tak velký kousek, abychom ji mohli bezpečně sledovat a identifikovat záběry.
Tip: protože tento postup přece jen zabere dost času, používám trošku jiný způsob. Udice se splávkem a zátěžemi mám již připravené a vyvážené z domu a navinuté na kostřičkách. Umožňuje mi to mít připraveno pro jeden prut klidně i šest rozdílných sestav s různými nosnostmi splávku, abych mohl reagovat na podmínky na místě lovu. Tuto hotovou sestavu potom prostě přivážu na konec kmenového vlasce. Stačí doplnit vhodný návazec a je připraveno.
V okamžiku, kdy máme udici sestavenou a vyváženou, je na čase se dát do přípravy na samotný lov. Předpokládám, že máme vybrané, nebo na závodech vylosované, místo k lovu, a tak se musíme rozhodnout, kde se v rámci sektoru usadíme a v jaké vzdálenosti od břehu budeme vnadit a lovit. Při lovu na řece se snažíme svou sedačku umístit do „horní“ poloviny sektoru, protože si musíme uvědomit, že nám proud bude krmení i udici snášet dolů. Při lovu na nádrži je obvyklé, že si sedneme do středu vytyčeného sektoru. Když máme vybráno, nahodíme udici a ověříme si, že jsme schopni opakovaně a bez problémů dohodit do místa, kde chceme vnadit a lovit. A ještě jednu věc je potřeba vzít v potaz při stanovení vzdálenosti lovného místa. Musíte si být jistí, že tam dokážete dohodit nebo dostřelit krmení. Protože celé to vyměřování by vám bylo k ničemu, pokud by se při krmení ukázalo, že nahodíte daleko, ale krmení tam nedostřelíte. Pokud to máme ověřeno, nahodíme, srovnáme vlasec a udici stáhneme do místa předpokládaného lovu a označíme si tuto vzdálenost na vlasci. Buď pomocí fixy, nebo pomocí malého kousky bavlnky, který uvážeme vhodným uzlem na vlasec. Tato značka nám zaručí, že budeme lovit vždy ve stejné vzdálenosti. Pokud ji uděláme před navijákem, vždy po náhozu stahujeme udici tak dlouho, až je značka na vlasci na svém místě před navijákem. Už slyším námitky, že to je zbytečné, že i bez značky poznáte, jak daleko máte lovit. Věřte mi, že málo co je tak vzdáleno pravdě, jako toto vaše tvrzení. Při lovu ve vzdálenosti větší než 30 metrů není lovící sedící nízko nad hladinou schopen rozeznat, zda trefil tu správnou vzdálenost. A rozdíl dva až tři metry může mít při závodě fatální následky.
Máme naměřenu, a na vlasci trvale vyznačenu, vzdálenost. Můžeme tedy přikročit ke změření hloubky v místě lovu. Měření hloubky provádí každý závodník dle svých osvědčených postupů. Já používám dva postupy. Ten první, který používám častěji, je s pomocí dodatečné zátěže, kterou připevním na háček, nebo někdy do místa připojení návazce. Druhý postup je změření hloubky s pomocí zátěže na udici. Popíši nejprve použití dodatečné zátěže. Já používám hliníkové zátěže od firmy Stonfo, které mají mechanismus, pomocí kterého se připevní na háček, nebo na smyčku kmenového vlasce. Proč zrovna hliníkové? Protože jsou lehké (váží 3 gramy) a lze s nimi nahazovat bez nebezpečí poškození prutu. Přitom na potopení vyváženého splávku bohatě postačí. Nahodím do místa lovu (nyní se mi hodí značka na vlasci) a sleduji chování splávku. Pokud se ihned potopí, znamená to, že je potřeba nastavit větší hloubku. Stáhnu tedy udici a provedu korekci hloubky. Znovu nahodím a stejně postupuji tak dlouho, až po náhozu zůstane splávek na hladině a během pár sekund jej začne stápět působení proudu. V tom okamžiku vím, že v místě lovu je hloubka rovná vzdálenosti mezi dodatečnou zátěží a splávkem. Tuto naměřenou hloubku si ihned vyznačím přímo na prutu pomocí dvou kousků barevné izolepy. Slouží mi to k rychlému nastavení hloubky v případě, že musím vyměnit sestavu nebo udici utrhnu. I toto označování naměřené hloubky mnoho lovících opomíjí. Věřte, že těch pár minut, které v případě potřeby změny udice strávíte novým měřením hloubky, kterou jste již jednou měřili, vás může mrzet.
Druhý způsob měření hloubky využívá zátěže, kterou máme přímo na udici. Nejprve stáhneme všechny broky a torpilu až ke smyčce pro upevnění návazce nebo až k obratlíku. Poté nahodíme a sledujeme splávek. Zvětšíme hloubka tak, že po náhozu zůstane splávek ležet na hladině. To znamená, že zátěže leží na dně. Začneme zmenšovat hloubku tak, až splávek zaujme správnou polohu a začne splavávat s proudem. To znamená, že je zátěž těsně nade dnem. Tuto naměřenou hloubku si rovněž vyznačíme na prutu. Měření na stojaté vodě je lehčí o to, že nám splávek neovlivňuje proud, tedy změření hloubky je přesnější. Máme změřenu a na prutu vyznačenou hloubku a můžeme pokračovat v přípravě na lov.
Nyní je na čase připravit na lov i rybky. Tedy nalákat je na místo lovu. Nejprve tam musíme dopravit návnadu. Nebudu se zabývat přípravou vhodného krmení, to nechám na později. Důležité je krmení dopravit, tedy naházet rukou nebo nastřílet prakem do místa, kde chceme lovit. Já to dělám tak, že si připravím požadovaný počet koulí, nebo spíš šišoidů, do nádoby, kterou položím na plato u sedačky. Potom nahodím prut a stáhnu jej na vyznačenou vzdálenost. Poté se bleskově chápu praku, protože rukou dohodím kousek za špičku děličky, a střílím první kouli na splávek. Na břehu si najdu orientační bod, na který mířím, dálku držím dle splávku. Další potom směřuji na místo dopadu první koule, protože proud mezitím více či méně odnesl splávek z místa lovu. Většinou mi ale stačí první koule pro označení místa k zakrmení. Je samozřejmé, že na nějakých 40 metrů nezakrmíte do jednoho bodu, jde však o to, aby nebylo krmení rozházeno jako na ploše poloviny fotbalového hřiště. Ještě bych se zmínil, jak stanovit místo krmení. Zde musíme ze zkušenosti odhadnout, jak moc bude proud krmení snášet dolů. Čím větší proud a větší hloubka vody, tím musí být koule kompaktnější a těžší. Většinou se základní krmení střílí mírně nad místo lovu (naproti umístění sedačky na břehu), dáváme si pozor na to, abychom nenakrmili tak nízko, že by nám ryba brala až na hranici sektoru, nebo dokonce za ní, to by byla chyba, která se krmením v závodě dá jen těžko napravit. Samozřejmě pokud budete lovit na rybníku nebo jiné stojaté vodě, nemusíte si dělat žádné starosti s proudem a krmení nahážete rukou nebo nastřílíte prakem k nahozenému splávku.
V tomto okamžiku máme tedy vše připraveno k tomu, abychom mohli začít lovit ryby.
A nastává to nejpříjemnější. Vlastní lov. Ještě než nahodíme, řeknu něco o tom, jak nastavuji udici na začátku lovu. Nastavení záleží na druhu lovených ryb a na místě, kde lovíme. Na řece na běžné ryby jako plotice a podoustve nastavuji torpilu asi 50 centimetrů nad smyčku návazce. Jeden záběrový brok posunu až ke smyčce, ostatní zátěže k torpile. Hloubku nastavím tak, abych celý forpas tahal po dně. A nahazuji mírně nad zakrmené místo a přiměřeně dál. Srovnávám vlasec a udici stahuji na nastavenou vzdálenost. Opět mi pomůže značka na vlasci. Jakmile mám srovnáno, odkládám udici a ke splávku nastřeluji kuličku (jednoručku) krmení. Poté zase beru prut do ruky a čekám záběr. Pokud udice vázne o dno, stáhnu ji a zmenším nastavenou hloubku o asi 5 cm, já osobně používám jako „měrku“ anténku splávku, snižuji tedy „o anténku“ a zase nahazuji a srovnávám. Opět nastřeluji krmení. Pokud ještě udice vázne, znovu zmenším hloubku „o anténku“. To opakuji tak dlouho, dokud udice neproplave sektor bez uváznutí. V tom okamžiku většinou přicházejí záběry. Pokud nepřicházejí, zkouším posouvat torpilu výš od návazce, popřípadě vyměním návazec za tenčí a s menším háčkem, zkusím použít menší nástrahu. Prostě zkouším a hledám. Pokud přijde záběr, zasekávám, vzhledem ke značné vzdálenosti musí být zásek dostatečně silný a potom opatrně, ale co nejrychleji, zdolávám.
Když jsme u toho zdolávání, dovolím si jedno upozornění na dvě nejčastější chyby, kterých se lovící dopouštějí. První chybou je, že navíjejí vlasec tak dlouho, až mají splávek až u špičky boloňky, kterou sklonili příliš nízko k vodě. Potom se snaží rybu přitáhnout k podběráku zvedáním prutu a zvedají rybu z vody, místo aby ji vodou přivedli k podběráku. Aby to pak napravili, musí uvolňovat vlasec z navijáku, což zdržuje, navíc ryba na hladině, zvedaná na háčku, má tendenci se mrskat a osvobodit se. Druhou chybou je opačný případ. Lovící si nechá velkou vzdálenost mezi splávkem a špičkou prutu. Aby rybu navedl do podběráku, zaklání prut za sebe a velmi nepříjemně namáhá špičku boloňky, která často tento způsob zacházení nevydrží. Pomohlo by zkrácení vlasce navijákem, ale k tomu se nějak většinou nedostává volných rukou. Proto je třeba natrénovat i zdoláváni a podebíráni ryb, aby bylo bezpečné a rychlé. Ale zpět k lovu. Protože na velkou vzdálenosti nemůže být řeč o nějakém vodění splávku, omezuji se na to, že v místě, kde chci ukončit splavávání udice, splávek zastavím, v tom okamžiku právě velmi často zabere podoustev nebo plotice, protože se nástraha působením proudu zvedne nad dno. Často je také dosti účinné dokonce pomalé popotažení udice proti proudu, záběry podouství v tomto případě bývají opravdu razantní.
Pokud lovíte v blízkosti břehu, řekněme do deseti metrů, dovoluje nám boloňka lepší kontrolu splávku a udice. Potom můžeme splávek zadržovat, musíme si však uvědomit, že tím splávek a celou udici stahujeme ze zakrmeného místa směrem k sobě až na vzdálenost danou délkou boloňky.
Udici pro lov na stojaté vodě sestavuji tak, že torpilu zvednu asi 80 centimetrů nad smyčku návazce, broky rozložím mezi torpilu a návazec a jeden záběrový brok nechávám u návazce. Hloubku při lovu na stojáku nastavuji na počátku tak, že udici přehloubím o jeden až dva centimetry. Pokud záběry nepřicházejí, používám své obvyklé změny „o anténku“. Kapři často totiž lépe berou na nástrahu umístěnou kousíček nade dnem. Samozřejmě, že při lovu cejnů používám návazec položený na dně a záběrové broky umístěné nad návazec, aby signalizovaly zvedavé záběry. Protože nehrozí žádné splavávání a vliv proudu, lovím s takovou sestavou jako se sestavou, kterou použijeme například na biči. Splávek setrvává na místě a tak jediný pohyb bude ten, který mu udělíte pomocí vlasce. Někdy je výhodné občas udici popotáhnout a tím ryby vyprovokovat k záběru.
Lov s boloňkou je krásný a celoročně provozovatelný (pokud nám nezamrznou i řeky pod přehradami). Zejména zimní lov je vynikajícím tréninkem a zkouškou trpělivosti a naší schopnosti měnit sestavu a hledat tu účinnou. Několikrát se mi stalo, že jsem na místě, kde jindy ryby běžně lovím, neměl hodinu ani záběr. Přitom jsem nedělal nic jinak, než jindy. Ale nedalo mi to a zkoušel jsem experimentovat s nastavením hloubky, protože obvyklé finty, jako tenčí návazec jsem již vyčerpal. A tak trpělivě zmenšuji nastavenou hloubku „o anténku“ a vodím splávek, zkouším nadržovat, popotahovat… a nic. Když už zmenšuji hloubku snad podesáté, přichází pěkný razantní záběr od podoustve a za chvíli ji uvolňuji z háčku. Nahazuji a další záběr, další podoustev. A tak to jde až do setmění. Na závěr lovu mi to nedalo, protože se mi ta úspěšná hloubka zdála malá, připevnil jsem na udici přídavnou zátěž a nahodil do obvyklého místa. K mému překvapení se splávek potopil asi 20 centimetrů pod hladinu. Bylo jasné, že úspěšná udice byla nastavena asi 20 cm nade dnem. O týden později to bylo stejné. Jen jsem se k tomu dopracoval o poznání rychleji. Dodnes mi nikdo nevysvětlil proč v těch mrazivých dnech (teplota byla mírně pod nulou) braly podoustve na dva bílé červy dvacet centimetrů nad dnem. Proto tvrdím, že je třeba zkoušet a zkoušet a zase zkoušet. Když ryby berou, je to zábava a záběr s každým proplaváním, když ryby neberou nijak aktivně, je to výzva přijít na to, co na ně platí.
Ještě než ukončím tohle povídání, chtěl bych se zmínit o dalším vybavení, které vám ulehčí a zpříjemní lov s boloňkou. Především je to kvalitní plavačkářský podběrák. Měl by mít rukojeť nejméně 3,5 metru dlouhou, zda to bude teleskopická nebo děličková tyč není až tak důležité. Důležité je, abyste byli schopni s tímto podběrákem manipulovat jednou rukou na plné délce. Nemůže se tedy jednat o žádné těžké bidlo. Můžete si pomoct tím, že na rukojeť u hlavy podběráku umístíte plovák, který vám pomůže eliminovat hmotnost podběráku a nedovolí, aby se vám podběrák potopil. Kromě podběráku je dobré nosit s sebou vhodný stojánek, do kterého můžeme prut odložit v okamžiku, kdy nelovíme. Jak jsem napsal dříve, odkládat prut na zem je nebezpečné. Stačí vidlička, ideálním doplňkem k ní je hák, kterým zachytíte konec rukojeti boloňky a boloňka drží ve vodorovné poloze. Lze také použít i jakýsi poloautomatický držák prutu, který se uzavírá působením hmotnosti prutu a po jeho uchopení a odlehčení se uvolní. Do míst, kde nejde do břehu zapíchnout ani vidličku je praktické nosit trojnožku vybavenou vidličkou.
Z potřebných drobností bych zcela určitě doporučil kleště na upevňování nebo naopak na odstraňování broků ze sestavy. Sadu vhodných broků, torpily, zásobník na návazce, zátěže pro měření hloubky, náhradní sestavy na kostřičkách, nebo alespoň několik různých splávků, pokud jste příznivci navazování na břehu. Samozřejmě pokud vyrazíte s boloňkou na procházku kolem vody, je potřeba vybavení minimalizovat. Tedy necháme doma stojánky a vše zbytečné. Jen podběrák bychom měli vzít vždy. Zvedání větších ryb na jemné špičce boloňky může být to poslední, co vaše boloňka zažije jako celistvá, protože na většině míst na řece nelze sestoupit až k vodě a vylovit rybu rukou.
Přeji vám, aby vám ryby braly, a aby chvíle s boloňkou byly příjemné a pohodové a přinesly vám nejen úlovky, ale i další zkušenosti a poznatky, které použijete při jiných způsobech lovu.
