Rybolovná technika vznikla na základě poptávky rybářů po kurzu házení muškařskou šňůrou již na začátku 19. století. Trénink ve vodění šňůry a pokládání na hladinu či házení do dálky postupně přešlo v závodění. Od roku 1860 probíhaly pravidelně závody v USA a Velké Británii. V 90. letech se objevila alternativa k tomuto sportu v podobě přívlače „na sucho“. Od 20. let minulého století tyto techniky vídáme společně na závodech. Dnes je technika nahazování přívlačovým nebo muškařským prutem základem rybolovné techniky.
Technický rybářský sport, který v základu obsahuje 5 jednoručních disciplín (celkový počet je 9).
Házení muškařským prutem na terče.
Házení muškařským prutem do dálky.
Házení zátěží na plachtu s kruhy.
Házení zátěží na samostatné terče.
Házení zátěží do dálky.
V hlavní soutěži se body, získané v jednotlivých disciplínách, sčítají do víceboje, zvaného PĚTIBOJ.
U začátečníků se počítají pouze zátěžové disciplíny, a pak se hodnotí TROJBOJ.
Na mistrovství republiky se bojuje o medaile v každé disciplíně a i ve víceboji.
Existuje i soutěž družstev, kam se počítají výsledky 4 chlapců nebo 2 dívek.
Disciplína, se kterou se nejčastěji začíná. Trénuje se i v tělocvičně nebo hale během zimního období.
Používáme:
Při této disciplíně se mladý rybář seznamuje s prutem, navijákem a zátěží na vlasci. Učí se prut držet tak, aby udržel zátěž ve visu po odklopení překlapěče. Učí se rozpohybovat zátěž a odhodit ji tak, aby doletěla na plachtu z různých vzdáleností. Během tréninku se mladý rybář připravuje na přívlač u řeky, kde se může setkat s rákosem, orobincem, ale i stromy s větemi proklatě nízko. Z toho důvodu se učí zabrzit zátěž po odhozu tak, aby dopadla do požadovaného místa. U vody pak citlivé brždění zajistí, že je možné hodit až k rákosu, ale ne do něj. Stejně tak se učí mladý rybář nahazovat nízko a do stran, aby se dostal pod větve stromů napravo či nalevo od sebe, ale i na protějším břehu.
Z hlediska závodního nahazování je uprostřed plachty černý terče o průměru 75 cm. Jeho zásah je hodnocen maximálním počtem, tj. 10 bodů. Pokud se černý terč mine, nejbližší kružnice ohraničuje oblast, ohodnocenou za 8 bodů, další kružnice pak 6 bodů, a následně 4 a 2 body. Tato disciplína se při začátcích používá nejvíc, protože terčem, který se má zasáhnout, je celá plachta s největším průměrem kružnice 3,15 metru. Na závodech každý závodník hází dva hody podhodem, dva hody zprava, dva hody zleva a čtyři hody přes hlavu. Maximální počet bodů je 100.
Disciplína, která se hází současně s předchozí disciplínou. Trénuje se i v tělocvičně nebo hale během zimního období.
Používáme:
Při této disciplíně mladý rybář trénuje zpřesnění náhozu. Již nemá k dispozici velkou plachtu, ale malý terč. Zpravidla se hází hody pouze přes hlavu, ikdyž někteří začátečníci první terče hází podhodem, protože jim to přijde jednodušší. Po osvojení si náhozu pak často přechází na hod přes hlavu i u prvních terčů.
Z hlediska závodního nahazování je před závodníkem pět žlutých terčů o průměru 76 cm. Jejich zásah je hodnocen 5 body. Pokud se terč mine, hod je hodnocen 0 body. Závodník na každém prkénku hází 2 hody, a pak přechází na další zleva doprava. Celkem tak absolvuje 10 hodů, při nichž může získat 50 bodů. Následně jde opět doleva a opakuje dalších 10 hodů. Maximální počet bodů je 100.
Disciplína, kdy se snažíme hodit co nejdál. Hází se hlavně venku, kdy se očekává, že závodník již umí s prutem manipulovat a dokáže s ním hodit zátěž co nejdál.
Používáme:
Při této disciplíně mladý rybář trénuje hod do dálky. Přesnost není důležitá, ikdyž je potřeba vrhnout zátěží do vyznačené výseče. Cílem je hodit co nejdál. Používají se k tomu především odstředivé techniky, kdy se točíme kolem osy těla.
Z hlediska závodního nahazování má závodník 3 hody. Pokud se závodník netrefí hodem do vyznačené výseče, hod je ohodnocen 0 body a započítává se do počtu hodů. Jinak se počítá nejdelší hod a násobí se 1 metr = 1,5 bodu.
Disciplína, na kterou se přechází, když již závodník umí používat prut přívlačový.
Používáme:
Na tuto disciplínu přecházíme, když už závodník umí pracovat s prutem. Nejdříve učíme vodit šňůru a následně se snažíme natáhnout prut s rukou tak, aby se šňůra rozbalila k terči. Protože jsou terče různě vzdáleny od stolu, na kterém stojíme, učíme se přidávat a ubírat určité délky šňůry tak, aby se vždy jednalo o stejné délky. Těmto délkám se říká výtahy. Postupem času si závodník zvykne, že přidává např. na třetí terč 3 výtahy.
Z hlediska závodního nahazování je před závodníkem pět černých terčů o průměru 60 cm. Jejich zásah je hodnocen 5 body. Pokud se terč mine, hod je hodnocen 0 body. Za zásah se považuje zásah terče muškou. Závodník hází na každý terč dvakrát tak zvaně suchými hody, kdy nejdříve vodí šňůru ve vzduchu (jako kdyby vyklepával vodu ze suché mušky) a následně pokládá na terč. Poté hází na každý terč dvakrát tak zvaně mokrými hody, kdy pouze zvedá a hází šňůrou na terč (jako kdyby chytal na mokrou mušku, která se nevyklepává). Celkem má závodník 20 bodů. Maximum je 100 bodů.
Disciplína, která je velmi náročná na koordinaci, proto se učí jako poslední.
Používáme:
Na tuto disciplínu přecházíme, když už závodník umí pracovat s muškařským prutem a umí vodit šňůru. Šňůra o délce minimálně 13,5 metru je vytažena celá z navijáku a závodník ji drží přes vlasec, který je připevněn ke šňůře. Závodník se snaží šňůru dostat do vzduchu za pomoci vedení prutu jednou rukou a tahání vlasce druhou rukou (tak zvaně double haul nebo duplcuk). Při odhodu se prut zastaví a vlasec se uvolní. Šňůra následně vytvoří smyčku, ve které letí co nejdál. Snaha je vytvořit smyčku takovou, aby se rozbalovala co nejdéle, protože jakmile se šňůra rozbalí, ztratí rychlost a padá k zemi.
Z hlediska závodního nahazování je před závodníkem výseč, to které musí dopadnout muška. Měří se vzdálenost mušky od stolu. Závodník má časový limit 5 minut, během kterých má neomezený počet hodů. Po uběhnutí časového limitu se měří dva nejdelší hody. Každý hod je hodnocen 1 metr = 1 bod.
Podmínky výběrového řízení pro uchazeče o funkci profesionální rybářské stráže
Moravského rybářského svazu, z.s.