MISTROVSTVÍ SVĚTA ŽEN V NORSKU
V červenci minulého roku (2022) se uskutečnilo historicky první mistrovství světa žen v muškaření. Součástí bylo i mistrovství Evropy mužů a celá akce se konala v Norsku v oblasti Stor-Elvdal a Rendalen, centrem dění bylo městečko Koppang.
Na mistrovství jsme vyrazili ve složení Tereza Rutová, Markéta Procházková, Štěpánka Šimůnková Marková, Eliška Marková, Kateřina Švagrová a našim trenérem byl Jaromír Šram. Příjezd na místo konání jsme naplánovali již o týden dříve, abychom mohli poznat místní závodní řeky Atna, Glomma, Rena a jezero Solensjoen. Po celý týden jsme se věnovali nepřetržitému tréninku, především na řekách, jeden den jsme si vyčlenili na jezero, které se chytalo z lodí. Hlavní lovnou rybou jak na řekách, tak jezeře byl lipan podhorní, v menší míře pak pstruh obecný.
Po příjezdu jsme byli nadšení, čekaly nás nádherné průzračné řeky s relativně nízkými průtoky, ideální pro chytání. Ovšem naše nadšení hned druhý den narušily přívalové deště, které hladiny řek rapidně zvedly. Krásné čisté řeky se rázem staly kalnými, divokými a v mnoha případech úplně nebroditelnými a tím pádem i téměř nechytatelnými. Nás to ale neodradilo a snažili jsme se přesto hledat místa k chytání, která byla sice vzdálenější, ale s přívětivým stavem hladiny a plná krásných ryb. S výběrem těch nejlepších míst nám hodně pomohl náš průvodce Ondra Pekárek, který v Norsku nějakou dobu žil a okolní vodní plochy měl v malíčku. Strávili jsme sice hodně času v autě na cestách, ale velice se nám to vyplatilo, trpělivost růže přináší.
Ačkoliv předpověď nebyla příznivá, během dalších dní hladiny řek postupně klesaly a do závodu jsme tak mohli nastoupit s výraznějším klidem, že umění, které máme natrénováno, máme kde ukázat.
Na mistrovství se sjelo 9 ženských týmů z celého světa plus jedna žena z Anglie, která chytala jako individuální závodnice. Čekalo nás 5 závodních sektorů. Dva sektory byly na největší řece Glomma. Glomma je řeka, která měla na šířku místy až 150 metrů a pro její složitou brousitelnost se chytalo jen pár metrů od břehu. Další sektor byl na řece Atna, která byla menší, za to hodně proudná, hluboká, s četnými balvany a peřejemi. Tady byl hlavní lovnou rybou pstruh obecný. Poslední říční sektor byl na řece Rena, která se v tréninku jevila jako mírně proudnatá, relativně jednoduchá pro chytání. Závodní úsek byl ale umístěn do muškařského pásma, kde řeka připomínala táhlou hlubokou tůň, zarostlou ze všech stran houštím. Právě z téhle řeky jsme měli největší obavy, ale nakonec to byl náš nejúspěšnější sektor, odkud jsme v každém kole přinesli nejlepší umístění. Posledním sektorem bylo jezero Solensjoen, asi 14 km dlouhé umístěné na náhorní plošině v nadmořské výšce 750 m.n.m., kde jsme se poprvé v životě setkali s chytáním lipanů z lodí.
Za 3 dny jsme odchytali 5 kol, každé na jiném sektoru. V závodě se moc ryb nechytalo. Nejúspěšnější byl jeden ze sektorů na řece Glomma, kde některé ženy chytly i kolem 20 ryb za 3 hodinové kolo. Ostatní závodní sektory byly spíše o počtu ryb do 10ks, někde se bojovalo o jednu rybu, někde bohužel padaly i nuly. Hlavní technikou lovu byla francouzská nymfa, která je nám z domácího prostředí velice známá a technicky ji zvládáme velice dobře.
Měli jsme stanovenou taktiku, věděli jsme, co v řekách dělat, a i když jsme někdy byli omezené na chytání pouze ze břehu kvůli složitému terénu a hloubce vody, tak jsme se s tím poprali na výbornou.
Z jezera jsme měli větší obavy. Jezerní muškaření je pro nás méně známou kapitolou muškaření, jelikož v našich podmínkách se jezera s přírodní lososovitou rybou téměř nevyskytují. V tréninku jsme ale stanovili taktiku, sestavu mušek a poté už bylo nejdůležitější vybrat správné místo k chytání, což na tak obrovském jezeře nebylo vůbec jednoduché. I tak se každé z nás podařilo nějakou tu rybku chytit a týmový výsledek to nijak neohrozilo.
Jako tým jsme od začátku závodu vedli a své prvenství jsme si udrželi až do konce. Jako třešničkou na dortu byly i naše individuální úspěchy, kdy jsme braly všechny medailové pozice včetně nepopulárního čtvrtého místa. Mistryní světa se stala Tereza Rutová, druhá byla Kateřina Švagrová, třetí Markéta Procházková, čtvrtá Eliška Marková a Štěpánka Šimůnková obsadila krásné 12 místo. Velkou zásluhu na celém úspěchu má náš trenér Jaromír Šram, který nám ve všem moc pomáhal a za to mu patří velký dík.
Celé mistrovství světa nás provázela skvělá nálada a týmový duch. Ve stejné sestavě se v letošním roce chystáme i na další ženské mistrovství světa, a to v Britské Kolumbii v Kanadě. Tento šampionát již bude ve znamení převážně jezerního muškaření, takže nás čeká urputná příprava a trénink právě chytání z lodí.
Za celý tým bych chtěla poděkovat všem našim sponzorům, především Českému a Moravskému rybářskému svazu a pak také firmě Hanák competition, bez kterých bychom se nemohli mistrovství zúčastnit. Dále taky rodinám a přátelům, kteří nám drželi palce a podporovali nás od začátku až do konce. Jsou to vždycky nervy a každá podpora člověku dodá velkou dávku kuráže a to je v našem sportu potřeba.
